Míše je aktuálně 14 let. Je také postižená a žije s maminkou v Sokolově. O příspěvek z Nadačního fondu Ještěřice požádala právě Míšina Maminka, protože se dostala do svízelné situace. Speciálně upravený automobil, bez kterého se s Míšou neobejdou, se rozbil a vyžaduje drahou opravu ve výši 80 000 Kč. Bez pojízdného automobilu nemohou maminka s dcerou absolvovat lékařská vyšetření, nezbytné rehabilitace a lázeňské pobyty, ale samozřejmě v důsledku toho dochází také k sociální izolaci rodiny. Vzhledem k omezeným zdrojům, ale také s ohledem na to, že se jedná o opakovanou žádost, tzn. rodině jsme již dříve finančně pomáhali, nebylo možné vyhovět žádosti v plné výši. Na opravu automobilu jsme přispěli částkou 10 000 Kč.
Nechceme nechat Nelinku trpět bolestmi (výzva podzim 2022)
Nelinka vyrůstá v pěstounské péči. Její zdravotní znevýhodnění jí komplikuje život. Před rokem podstoupila operaci kyčelního kloubu. Po půl roce jí začala kyčel ve spaní vypadávat. Od té doby se každou noc budí s velkými bolestmi a pláčem. Pěstouni jí musí několikrát za noc vracet kyčel do kyčelní jamky. Pro Nelinku je tato záležitost velmi bolestivá, stejně tak pro její pěstouny, kteří trpí při pohledu na trápení své svěřenkyně. Reoperace kyčle je možná až za několik let, proto pěstounům lékaři doporučili zpevňování kyčle prostřednictvím rehabilitační metody Therasuit. Tento způsob terapie je však finančně velmi náročný a pojišťovny jej nehradí. Pěstouni požádali Nadační fond Ještěřice o příspěvek na zmíněnou terapii ve výši 79 000 Kč. Stejně jako v případě malé Míši, nebylo možné s ohledem na výše popsané, přispět na terapii v plné výši. Rodině jsme rovněž přispěli částkou 10 000 Kč.
Alžběta má poškozen sluch v důsledku nadměrného hluku v zaměstnání, pojišťovna na zdravotní pomůcku nepřispěla (výzva podzim 202
2)
V podzimní výzvě obdržel Nadační fond Ještěřice také výzvu paní Alžběty, která trpí poruchou sluchu. V rámci svých zaměstnání se celý život pohybuje ve výrobních halách s nadměrným hlukovým zatížením a její sluch se začal postupně zhoršovat, až jí lékař doporučil pořízení naslouchátka. Bez naslouchátka se už neobešla ani v běžném životě, například při řízení automobilu. Paní Alžběta však nesplňuje kritéria pro to, aby jí bylo naslouchátko uhrazeno, případně aby jí byl poskytnut příspěvek ze strany pojišťovny. Paní Alžběta se stará o svou nesvéprávnou maminku, za kterou musí alespoň 2x týdně dojíždět. Zároveň financuje studium své dcery na vysoké škole. I přes to, že je zaměstnaná, peněz se v domácnosti nedostává. V tomto ohledu splňuje paní Alžběta podmínky pro příspěvek z Nadačního fondu Ještěřice, neboť se dostala do těžké životní situace, ve které jí nemůže pomoct stát. Paní Alžběta od nás obdržela na pořízení naslouchátka částku 8 900 Kč.
Revize a opravy speciálních výtahů pro postižené znamenají pro pečující osoby výraznou finanční zátěž, NFJ opět pomohl (výzva jaro 2022)
Matěj se narodil v roce 1991. Vzhledem k tomu, že vývoj chlapečka neběžel jak by měl,
absolvoval Matěj různá vyšetření a cca v půl roce života mu byla diagnostikována těžká forma dětské mozkové obrny. V důsledku nemoci je Matěj celý život upoután na invalidní vozík a odkázán na pomoc druhé osoby. S maminkou, která se na Nadační fond Ještěřice obrátila e žádostí o pomoc na jaře 2022, bydlí Matěj v rodinném domku. Matěj je již dospělý muž a péče o něj, respektive zejména jeho přemisťování vyžaduje dost síly, případně je zapotřebí užití techniky. Z domu do garáže se maminka s Matějem na vozíčku dostávají speciálním výtahem, u kterého je však nutné provádět pravidelné revize. V roce 2022 bylo pro schválení revize nutné vyměnit u výtahu nosná lana. Tento úkon však stojí 10 000 Kč, což pro maminku, která o syna celodenně pečuje, znamená neúměrný náklad.Ještěřice znají maminku i Matěje z akcí, které pravidelně realizují pro osoby s mentálním postižením v Karlovarském kraji. Matěj je skvělý kluk, v roce 2022 mu bylo 31 let, rád jezdí na výlety, na dovolenou, má rád bazén a přes jeho handicap si vesele užívá život. Maminka Matěje zahrnuje láskou a díky její péči se může Matěj zapojovat do běžného života.
Matěje máme moc rády a jeho obětavé maminky si moc vážíme. S ohledem na finanční situaci, ve které se nacházejí téměř všechny rodiny pečující o postiženého příbuzného, jsme uhradili celý náklad na výměnu výtahových lan.
10 000 Kč, kterou paní Šárka uhradila dluh na nájemném na bytě.
Jarní výzvu jsme tedy vyhlásili a v jejím rámci jsme obdrželi žádost od pana Šnajdra ze Svatavy, který nás požádal o pomoc pro svého desetiletého syna Honzíka. Při osobním setkání nám pan Šnajdr vyprávěl, že se s manželkou dlouho marně snažili o početí. Po osmiletém úsilí, kdy podstoupili různá vyšetření, testy, odběry, genetiku, imunologii a následně několik umělých oplodnění, konečně zjistili, že budou mít miminko. Celé těhotenství probíhalo v pořádku, všechny odběry i USG potvrdily, že rodiče čekají naprosto zdravého chlapečka, radost byla obrovská. Pak přišel den „D“. Honzík se narodil 25.6.2010 6:01 ráno v Ostrovské porodnici. Po protahovaném indukovaném porodu trvajícím 22 hodin nedopadl Honzík moc dobře. Narodil se bez známek života. Byl 2x oživován a odvezen do karlovarské nemocnice na dětskou JIP, kde ležel 14 dní utlumený léky a připojen k nejrůznějším přístrojům. Den po narození se pan Šnajdr jel na synka podívat a první, co uslyšel od lékařů, bylo: „Dávám Vašemu synovi 10 procent života.“ Honzík je bojovník a právo na život si uhájil a vybojoval. Není to však zadarmo. Následkem těžké hypoxie má Honzík postižený mozek. Jeho diagnosa je porodní asfyxie, ischemie CNS–HIE I-III-PMR, kvadrusymtomatologie, PM retardace s kvadruspasticitou a epilepsie, svalová hypotonie a má tedy problémy s pohybem. Rodiče s Honzíkem pravidelně cvičí Vojtovu metodu, jezdí do motolské nemocnice a podstupují různá odborná vyšetření. Pan Šnajdr uvedl, že se snaží s Honzíkem rehabilitovat, jak jen to jde. Navštěvují rehabilitační centra Klimkovice na Slovensku, Adeli Medical Center, Axon v Praze a další. Pobyty v těchto centrech pojišťovny samozřejmě neproplácí. Finanční prostředky rodiče shánějí výhradně prostřednictvím sponzorů a různých nadačních spolků. Postižení je tedy rozsáhlé a trvalé. I přes to je však Honzík pro rodiče sluníčkem a ti se pro něj snaží dělat vše, co je v jejich silách. Přejí si, aby měl co nehodnotnější a spokojený život.
V letošním roce by rodiče rádi pořídili pro Honzíka speciálně upravený automobil, který je nutný kvůli dojíždění ke specialistům, na rehabilitace a terapie. Pan Šnajdr se proto obrátil mimo jiné také na Nadační fond Ještěřice s žádostí o finanční příspěvek na tuto nákladnou koupi. No a Ještěřice se dlouho nerozmýšlely.
Podobný příběh slýcháme často. Rodiče se rozhodnou, že se postarají o své dítě, i když je nemocné a stát je za to potrestá tím, že je uvrhne mnohdy na hranici chudoby. Z tohoto důvodu bude práce Ještěřic ještě zřejmě dlouho potřebná. Už v průběhu května přibyla od Ještěřic na účtu rodičů Honzíka částka 50 000 Kč. Věříme, že se s pomocí dalších otevřených srdcí podaří automobil pořídit. Držíme pěsti.
Marek nám vyprávěl, že byl zamlada velký bohém. V roce 1992 se s přítelkyní odstěhoval z našeho kraje do Prahy, kde se z něj postupně stal DJ. Hrál v různých klubech, které vlastnili cizinci. Jak sám uvádí, tenkrát vůbec nemyslel na nějaké smluvní zajištění. Peněz měl dostatek, většinu z nich investoval zpět do hudby, neměl však pracovní smlouvu a neodváděl ani sociální pojištění, za což nyní ostatně již zaplatil a pykat za to bude do konce života. Po mladých letech, kdy byl život jedna velká zábava, se Marek odstěhoval do jiného kraje a zakrátko jej dostihla duševní porucha. Marek trpěl paranoidními stavy, bál se například, že jej sleduje policie satelitem, naprosto jej ochromilo přesvědčení, že půjde do vězení, i když k tomu nebyl žádný důvod. Tato myšlenka jej pronásledovala a v roce 2013 se rozhodl svůj strach ukončit. „To nebylo, že bych nechtěl žít, já jsem rád na světě. Já jsem byl ale přesvědčenej, že půjdu do vězení a tam bych nepřežil….“ říká sám Marek. Následovaly 2 měsíce kómatu, kdy za Markem jezdila každé dva dny maminka a mluvila na něj. Po probuzení byl zjištěn rozsah poškození, zejména v oblasti mozku. Marek má v důsledku těchto událostí mnoho potíží. Velmi narušena je jeho stabilita a dochází také k inkontinenci. S ohledem na to, že Marek mohl prokázat málo odpracovaných let, byl mu vyměřen velmi nízký invalidní důchod. Navíc ještě v době, kdy byl zdráv, si vzal půjčku, kterou bude splácet ještě rok. Jeho rozpočet je tak velmi úsporný a často si musí půjčovat zejména na nákup inkontinenčních pomůcek. Pojišťovna například proplácí náklady na cca 1,5 plenku za den, přičemž člověk s inkontinencí jich potřebuje minimálně 5. Průměrná cena balení se 30 ks se pohybuje kolem 250 Kč, to znamená, že měsíční náklad na plenky se tak může pohybovat kolem 1 300 Kč.
Žádost Marka byla pro správní radu Nadačního fondu Ještěřice velkým oříškem. Nebylo to snadné jednání a už vůbec nešlo o snadné rozhodování. Jak sám Marek podotknul, po odvyprávění jeho příběhu mají lidé tendenci jej odsoudit a říkat, že si za svou současnou situaci může sám. Ještěřičím heslem je však citát A. Grüna: „Nežebrat o útěchu, ale těšit. Nesnažit se získat pochopení od druhých, ale chápat. Nevyžadovat lásku, ale milovat.“ Skrze tento citát se rozhodujeme v případě dilemat a pomohlo nám i tentokrát. Chápeme, že nezodpovědné jednání v mládí není žádnou výjimkou. Vidíme, že Marek byl za tuto svou nerozvážnost potrestán tvrdě. Zároveň víme, že duševní choroba je nemoc jako každá jiná a může postihnout každého. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že počty obětí psychických poruch narůstají ohromným tempem. Ročně ukončí svůj život v důsledku psychických potíží v průměru 1500 osob. Náš negativní soud by v tomto případě nebyl na místě. Marek si za peníze, které od nadačního fondu obdržel, pořídí inkontinenční pomůcky na zhruba 3 měsíce a my jsme vděčné, že jsme se na tomto příběhu mohly opět učit lidství.
Když jsme viděly Vendy, jak se na naši společnou schůzku přímo řítí, bylo jasné, že tohle je sporťák každým coulem. Při setkání se stále usmívala, sršela nádhernou pozitivní energií. Ke všemu je Vendy velmi krásná a také chytrá. Aktuálně studuje Ergoterapii na Západočeské univerzitě v Plzni a vrcholově plave. Jejími hlavními disciplínami jsou 400 m kraul a 100 m prsa. Do 7. měsíce byla Vendy naprosto zdravé dítě. Na zádíčkách měla tehdy průsvitnou kůži, zjistilo se, že se jedná o tukový nádor, který utlačuje míchu. V 9 měsících podstoupila Vendy operaci, ale postupně docházelo ke svalové atrofii a odumírání nervů v dolních končetinách, až po kolena. Vše bylo náhle jinak, Vendy se již neobešla bez invalidního vozíčku.
Ke sportu, respektive k plavání, se Vendy dostala jednak prostřednictvím rehabilitací, které musela absolvovat kvůli svému zdravotnímu stavu, a jednak proto, že jsou vlastně sportovní rodina. Její o dva roky starší bratr je totiž nejlepším Čechem v terénním triatlonu a sedmým nejlepším na světě. Vendy sama začala závodit velmi brzo. V roce 2010 se účastnila svých prvních mezinárodních závodů a v roce 2015 byla poprvé na mistrovství světa. O svých úspěších chtěla Vendy skromně pomlčet, my si naopak myslíme, že je naprosto na místě uvést, že právě na jednom z mistrovství světa se umístila na třetím místě, na mistrovství Evropy byla dvakrát druhá a jednou třetí a na paralympiádě se umístila již dvakrát na osmém místě.
S ohledem na tyto skvělé výkony bychom předpokládaly výraznou finanční podporu, jakou mají vrcholoví sportovci běžně. Opak je pravdou. Pro sportovní přípravu Vendy je uvolňováno max. 150 tisíc na rok z MŠMT (pokud má výsledky), nicméně například jedny závodní plavky licencované mezinárodní unií stojí 10 – 12 000 Kč a jsou na maximálně 5 použití. Vendinu přípravu podporuje KONTAKT bB – plavecká akademie bez bariér. Vendy si našla také svého sponzora – Nero Drinks, to však stále nestačilo na zaplacení kvalitního fyzioterapeuta. Vendy trénuje 6x týdně v bazénu, 2x týdně v posilovně, v rámci školní praxe musí manipulovat s lidmi, to vše zatěžuje její tělesný aparát. S ohledem na tuto zátěž a její zdravotní handicap potřebuje intenzivně pracovat na hlubokém stabilizačním systému, potřebuje zpevňovat, uvolňovat a protahovat celý svalový aparát. Svého fyzioterapeuta má Vendy v Karlových Varech, kde bydlí, potřebuje jej však také v Plzni, kde studuje a pobývá zde prakticky celý týden. Na takovou službu však neexistuje žádný státní příspěvek a rodiče jsou již nyní finančně velmi zatíženi, když obě jejich děti studují vysokou školu a vrcholově sportují. Velmi rády jsme proto Vendy na tento účel přispěly částkou 15 000 Kč. Pokud to bude možné, budeme se podílet na pomoci této nadějné slečně i v rámci dalších výzev.
Na otázku, zda je něco, co by mělo podle Vendy veřejně zaznít, odpověděla, že by měl být obecně vidět paralympijský sport, protože v ČR není například ani reprezentace. V tuto chvíli není ještě ani sestavený tým na paralympiádu do Tokia. Slovensko například již umožnilo svým paralympionikům několik návštěv v Tokiu, o tom se zatím Vendy může jenom zdát. I tak budeme Vendy s nadšením sledovat a hlavně jí fandit. Doufáme, že i naše drobná pomoc přispěje k dalšímu skvělému umístění.
Ondra od narození trpí tzv. Marfanovým syndromem. Jedná se o genetické onemocnění v jehož důsledku Ondra podstoupil již několik náročných operací srdce. Musel se sice šetřit a nemohl dělat vše jako ostatní vrstevníci, nicméně žil relativně “běžným” způsobem života. Při poslední operaci srdíčka v roce 2013 však nastaly komplikace, přímo na operačním sále se dostavila mozková příhoda a Ondrův život se navždy změnil. Najednou nemohl mluvit, přestal slyšet, ochrnul na levou polovinu těla. Od té doby se o něj stará jeho báječná maminka. Ta nám řekla, že Ondra samozřejmě vozík má, ten se ale musí tlačit, takže Ondra nikdy nemůže jet ven sám a zároveň mamince ubývají síly, může s Ondrou dělat pouze krátké procházky v okolí domu, kde bydlí. Nemůže jej například vzít ani do města.
Ondra toužil po elektrickém vozíku, který bude ovládán pravým joystickem. Takový vozík by pro něj znamenal nově nabytou svobodu a kvalita jeho života by se výrazně zvýšila. Vozík však stojí 89 000 Kč a není možné jej uhradit dávek, které pobírá Ondra nebo jeho maminka. Z tohoto důvodu začal Ondra shánět pomoc. Prostřednictvím mailu se domlouval s pracovnicí Lenkou z Městského úřadu v Nové roli a ta také pomohla s organizací veřejné sbírky a zaslala žádost Nadačnímu fondu Ještěřice.
Nadační fond Ještěřice nemá k dispozici tolik finančních prostředků, aby pokryl celé náklady na nákup vozíku, přispěly jsme však Ondrovi částkou 42 000 Kč a věříme, že zbylé peníze se podaří zajistit prostřednictvím zmíněné veřejné sbírky.
V rámci jarní výzvy 2018 nám zaslal žádost mladý muž, který od narození trpí genetickou nemocí zvanou Spinální svalová atrofie druhého typu (SMA 2.). V důsledku této nemoci je trvale upoután na invalidní vozík a odkázán na péči příbuzných a blízkých. Ladislav v žádosti popsal, že jeho mentální schopnosti nejsou nemocí postiženy a jeho velkým snem je dostudovat vysokou školu. Na Nadační fond Ještěřice se obrátil s žádostí o finanční příspěvek na výměnu nebo generální opravu motoru speciálně upraveného automobilu, bez kterého studium vysoké školy v podstatě není možné. Ládík píše: “Jelikož se pohybuji pouze na elektrickém vozíku, využívám k převozu automobil. Ze zdravotních důvodů musím během převozu sedět na svém speciálně upraveném vozíku. Používám tedy velkorozměrovou dodávku. Auto potřebuji krom studia vyžívat také např. k návštěvám lékaře. Na autě se vyskytla vážná závada motoru. Má finanční situace není příznivá a avizovaná cena opravy se pohybuje kolem 120 000 Kč.”
S Ládíkem jsme později několikrát hovořili a po přiznání příspěvku z Nadačního fondu Ještěřice ve výši 64 600 Kč tento mladý sympaťák prohlásil: “ Jste nejmenší nadace, kterou jsem oslovil a dali jste mi nejvíc peněz. Tento dar mi skutečně moc pomohl a ulehčil mi mou situaci.”
Hovořili jsme také s maminkou Ládíka. Když se dozvěděla, kolik náš fond synovi přispěl, zavolala a nejprve se ujišťovala, zda si neděláme legraci. Právě sama ležela v nemocnici a po ujištění, že nejde o vtip se dojetím rozplakala.
Bylo nám ctí podat pomocnou ruku právě zde. Máme zpětnou vazbu, že naše práce má smysl!
20 000 Kč také mamince z Chebu, která sama pečuje o čtyřletého syna. Během porodu došlo u chlapečka ke krvácení do mozku. Zpočátku se maminka domnívala, že bude Matyáš naprosto zdravé dítě. Již záhy však lékaři zjistili, že vývoj miminka není obvyklý. Aktuálně má Matyáš mnoho lékařských diagnóz. Souhrnně lze říct, že se jedná o dítě s kombinovaným postižením. Péče o Matyáška je pro maminku velmi náročná, a to jak fyzicky, tak finančně. Syn potřebuje speciální rehabilitace a terapie, mnoho hygienických a podpůrných pomůcek a samozřejmě nejrůznější odborná vyšetření, za kterými je třeba dojíždět do specializovaných center i mimo bydliště. Pojišťovna proplácí jen část nákladů na tyto potřeby. Maminka má omezené prostředky, do práce zatím chodit nemůže, protože péče o syna vyžaduje celodenní péči. Často stojí před dilematem, zda zaplatit chlapci nejlepší, ale drahou zdravotní službu, nebo uhradit náklady spojené s běžným životem.
Máme radost, že jsme mamince pomohly vyřešit alespoň některé z dilemat. Čeká jí však mnoho dalších a nám nezbývá, než držet pěsti.
Děkujeme, že s námi pomáháte pomáhat.
Práci zaměstnanců hospice považujeme za vůbec nejtěžší, jakou si umíme představit. Pomáhají totiž umírajícím v jejich posledních chvílích života a poskytují podporu také jejich rodinám.
V době, kdy jsme o poskytnutí příspěvku jednali, nám vedoucí hospice vyprávěla příběh mladé maminky, která umírala na zákeřnou nemoc. Na její cestě jí provázeli právě pracovníci hospice a připravovali na ten těžký den manžela a její malé děti. Této práce si opravdu velmi vážíme a zároveň jí vnímáme jako velice potřebnou.
Příspěvek byl konkrétně poskytnut na nákup zdravotních pomůcek a zdravotnického materiálu.
V době, kdy očekávali narození prvního dítěte, jim lékaři sdělili, že není všechno v pořádku. Rodiče se přesto rozhodli děťátko si ponechat a postarat se o něj. Narodil se jim synek Lukášek, který od narození trpí lissencephalií, která je provázena epilepsií. V důsledku zdravotního postižení dochází k opoždění v oblasti psychomotorického vývoje. V necelých dvou letech je jeho vývoj na úrovni tříměsíčního miminka, nechodí, nemluví, je zcela odkázán na dopomoc rodičů. Tatínek pracuje, seč mu síly stačí, ale když zaplatí všechna nákladná vyšetření a dopravu na pravidelné kontroly do Prahy, moc peněz nezbývá. Maminka o Lukáška celodenně pečuje a i když je to pro ní vysilující, na nic si nestěžuje. Je ráda, že se rozhodli právě takto a berou svůj osud s neuvěřitelnou pokorou. Na rodičích je vidět, jak svého syna přes všechny obtíže bezvýhradně milují a udělají cokoliv pro zlepšení jeho stavu, byť by bylo pouze nepatrné.
Rodiče synovi nemohou zakoupit potřebné speciální pomůcky a stimulační hračky z vlastních prostředků, proto se obrátili s žádostí na Nadační fond Ještěřice. Byl jim poskytnut příspěvek ve výši 5 000 Kč. Tyto speciální hračky pomohou alespoň trochu rozvinout psychomotorické dovednosti maličkého.
Maminka nám líčila dlouhý výčet omezení. Cítí se vyřazená ze společnosti, nemůže s Jarouškem na návštěvy, nebo např. navštívit hrad, divadlo, či výstavu. Jarouškovým postižením je omezena celá rodina. Z tohoto důvodu vyhledávají bazény a centra z prolézačkami, protože jedině tam je Jaroušek klidný a spokojený a odpočinou si i rodiče a sourozenci. Tyto aktivity jsou však nákladné a rodina si je nemůže dovolit tak často.
Udělalo nám proto velkou radost, když jsme mohli rodičům přispět na třídenní zážitkový, relaxační pobyt v Aquapalace Praha. Rodiče vnímali tento pobyt jako odlehčení a Jaroušek si to velmi užil.
Příspěvek ve výši 12 000 Kč byl poskytnut na jaře roku 2016 v rámci třetí výzvy Nadačního fondu Ještěřice.
František se narodil z dvojčat, a zatímco se jeho bráška měřil a vážil, František přestal dýchat. Lékaři Františka zachránili, ale kolem třetího roku života se bohužel objevily velké potíže. Františkův vývoj začal stagnovat a byla mu diagnostikována těžká mentální retardace, atypický autismus a objevily se také poruchy rovnováhy neurologického charakteru. Bylo to velmi náročné období zejména pro Františkovu maminku. Ta musela přestat chodit do práce a nebyl nikdo, kdo by Františka pohlídal. Nebylo možné jej ani umístit do mateřské školy. Maminka neustále musela s Františkem absolvovat různá lékařská vyšetření a zároveň měla spoustu vyřizování po úřadech, aby měla alespoň nějaké peníze na jídlo a na léky. V roce 2012 dostal navíc František mononukleózu, v jejímž důsledku ho čeká jaterní biopsie. Má přísnou jaterní dietu. Zdravotní potíže Františkovi nedovolují neomezeně sportovat. Jak sám uvádí, je neobratný, brzo se unaví, neudrží rovnováhu. Na druhou stranu trpí nadváhou a pohyb nutně potřebuje. Jeho milující maminka našla za pomoci odborníků způsob, jak synka rozhýbat. Pořídila mu speciální tříkolku. Jak však chlapec rostl, tříkolka už nevyhovovala velikostí a potřeboval nutně větší. Maminka na takovou investici neměla finanční prostředky, protože se o obě dvojčata stará docela sama. Obrátila se proto s žádostí o pomoc na Nadační fond Ještěřice.
Příspěvek byl poskytnut ve výši 11 500 Kč. Fandovi přejeme mnoho najetých kilometrů a jeho mamince moc a moc štěstí.
Představte si, že po celý život aktivně sportujete a jízda na kole s přáteli je pro vás jediný relax. Parta přátel, se kterými podnikáte cyklovýlety, je vlastně vaše rodina. A pak přijde nemoc, která vás uvězní doma a ve tmě. Přichází depresivní stavy. Velmi toužíte být se svými přáteli na tradičním cyklovýletě, ale není to možné. Přesně tohle prožíval muž ze Stříbrné, který onemocněl rychle se rozvíjející suchou formou makulární degenerace – jde o nevratné zrakové postižení.
Díky velkorysému příspěvku ve výši 85 000 Kč mohl být pro tohoto sportovce zakoupen tandem, čili dvojkolo. Nyní už jsou cyklovyjížďky opět možné. Tandem řídí vodič a umožňuje tak zrakově postiženému muži účastnit se všech sportovně-společenských aktivit. Ve svém důsledku je dvojkolo kompenzační pomůckou, protože brání sociálnímu vyloučení postižené osoby.
Tato žena, Zdeňka, které je jen něco málo přes 30 let, jela v autě jako spolujezdec. Došlo k závažné dopravní nehodě, kdy auto spadlo z mostu. Zdeňka utrpěla závažná zranění v jejichž důsledu zcela ochrnula na dolní končetiny. Následovaly dlouhé měsíce v nemocnicích a léčebnách, kde se učila znovu, ale úplně jinak žít. Doma přitom měla tři malé děti, o které se musela dočasně postarat rodina. Po propuštění z rehabilitačního zařízení čekala na Zdeňku další studená sprcha. Musela si pořídit vlastní mechanický vozík. Ten který měla, byl pouze zapůjčen. Bohužel však pojišťovna neproplácí veškeré náklady na nákup vozíku. Zdeňka doložila vyjádření pojišťovny s nemalou částkou, kterou si musela sama doplatit. Jenže nebylo kde brát. Dlouhé měsíce nemohla Zdeňka pracovat, náklady na bydlení a ostatní běžné věci, včetně nákladů souvisejících s výchovou dětí se za dobu jejího léčení nepozastavily. Zdeňka žádala o příspěvek i jiné, mnohem větší charitativní spolky, ale ani jejich příspěvek nestačil na doplatek mechanického vozíku.
Nadační fond Ještěřice poskytnul Zdeňce chybějící částku ve výši 16 000 Kč. Žádné peníze nikomu zdraví nevrátí, ale věříme, že za pomoci mechanického vozíku se Zdeňka bude moci vrátit do běžného života a vychovávat své děti.
4 640 Kč byl přeposlán z účtu Nadačního fondu Ještěřice přímo na účet mateřské školy.
Příspěvek byl vyplacen v rámci druhé výzvy nadačního fondu, tedy na podzim 2015.
Velmi nás těší, že se na pomoci významně podílela i nejvyšší představitelka obce, které tímto děkujeme. Mamince Věrušky pak přejeme hodně štěstí a sil.
Máme radost, když vidíme, jak z Karolínky roste krásná mladá dáma, která se rozhodně nebude muset stydět za svůj úsměv.
Oslovila nás maminka Jiřinka a vyprávěla nám svůj příběh. Málo kdo z nás by takový těžký osud ustál, ale Jiřka je bojovnice, nic nevzdává, naopak, je neuvěřitelně optimistická a snaží se neustále plnit své sny jak svým dětem, tak sama sobě. Její synek Jakub trpí závažnou nemocí. Jiřinka ale nežádala nic, co by neměla již hrazené od státu. Sdělila, že vše, co se týká nemoci Kubíčka, je finančně pokryto z veřejného zdravotního pojištění. Bohužel je však v rozvodovém řízení a než se vyřídí všechny záležitosti kolem výživného a nového bydlení, nemá kam sáhnout. Děti však musí mít dostatečnou výbavu oblečení a obutí, aby je vůbec mohla dát do školy a do školky. Také jim potřebuje zaplatit obědy. Nad pokorou Jiřinky smekly všechny Ještěřice. Správní rada se bez váhání usnesla podpořit tuto statečnou maminku částkou 12 000 Kč.
Nebylo to lehké zvažování. Víme, že organizace velmi pomáhá konkrétním rodinám s péčí o postižené děti v rámci služby Raná péče. Práce služby si vážíme. Bohužel nám však statut Nadačního fondu vymezuje určitý rámec, kterého se musíme držet. Správa zdravotních a sociálních služeb je příspěvkovou organizací města Cheb a jako taková příliš nespadá do okruhu subjektů, kterým může Nadační fond Ještěřice pomáhat. Přesto jsme se v zájmu vyššího principu rozhodli pomoct alespoň částečně.
Příspěvek byl poskytnut rovněž v rámci první výzvy, kterou Nadační fond Ještěřice vyhlásil na jaře roku 2015.
Pro Denní centrum Mateřídouška pořádáme každoročně také kulturně společenskou akci s názvem “Srdce slabším”, která rok od roku získává na popularitě. Myslíme si totiž, že si tato organizace, která na profesionální úrovni pracuje s osobami s mentálním postižením, zaslouží naší pozornost a pozornost široké veřejnosti.
Příspěvek na letní tábor a školní výlet pro Pavlíka
V rámci první výzvy nás na jaře 2015 požádala o pomoc také maminka z Nejdku, která už několik let sama vychovává syna Pavlíka. Maminka sice pracuje, ale její příjem je nízký. Výživné od tatínka vymáhá marně. Pavlík už chodí do školy a velmi si přál jet s ostatními dětmi na školní výlet a také na letní tábor. Maminka však neměla dostatek peněz, aby synkovi tyto radosti dopřála. Nadačnímu fondu doložila společně s žádostí i spoustu dalších dokladů, které potvrzovaly její snahu zajistit pro chlapce co nejlepší podmínky. Nadační fond Ještěřice se proto rozhodnul tuto maminku podpořit a přispěl jí na školní výlet a tábor pro Pavlíka částkou 4 100 Kč. Pavlík nám za to posal velké poděkování.
Moc nás těší, že jsme mohli mamince a Mirečkovi trochu usnadnit život.